NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Názor, že pomenovať si kapelu podľa názvu skladby inej kapely je tak trochu ťarbavé riešenie, mi vydrží zrejme natrvalo, napriek tomu však práve spolok, ktorý situáciu „ako to pomenujeme“ zvládol takto, prichystal český deathmetalový album roku 2014. Reč je o od roku 2001 fungujúcich DESTROYING DIVINITY z Ratíškovíc na juhu Moravy, ktorí nemali vždy na ružiach ustlané, zvlášť ich zbrzdili nejaký čas sa ťahajúce problémy na poste vokalistu, napriek tomu však najneskôr od druhého albumu išlo o skupinu, ktorú bolo treba začať brať vážne, už vtedy totiž vyčnievala nad lokálne pomery.
Trojka „Hell Unleashed“ spred štyroch rokov poslala DD do prvej ligy svetového „peklo death metalu“, čo myslím vážne, zneli tu ako odkiaľsi spoza oceánu a prinajmenšom na základe toho, čo bolo na cédečku, mali na to, aby hrali turné aspoň po Európe. Ako je to naživo nemôžem súdiť, tuším nikdy som ich show nezažil. Ale tuším akurát vtedy okolnosti živému hraniu veľmi nepriali.
V roku 2014 na aktuálnom albume „Hollow Dominion“ DESTROYING DIVINITY svoje kvality veľmi presvedčivo potvrdzujú. Ommurtag (bicie), Gassi (gitary), Erik (vokály) a Flagin (gitary, basgitara) stvorili osem skladieb na nie veľmi rozsiahlej, čosi vyše polhodinovej ploche, a tento materiál so cťou zvládne porovnanie s elitou žánru. Peklo/death so všetkým, čo k nemu patrí – zvuk, atmosféra, textová inšpirácia a samozrejme hudba. Nekompromisné náklepové vypaľováky zahalené do prísne zachmúrených nálad a valivé, zničujúce spomalenia nezaprú inšpiráciu v prvom rade IMMOLATION, povedal by som však, že vzorce pánov Vignu a spol. sú tu posunuté do o čosi väčšieho extrému.
Rúhavo znejúce harmonické štruktúry spolupracujú s mnohými technickými, na gitarové vyhrávky bohatými gitarovými vrstvami, korunovanými klasicky vystavanými sólami, hudba znie mohutne, zlovestne dôstojne a vzhľadom na pritlačenie na pílu i ťažký, hrdelný, pritom celkom zrozumiteľný hlboký growling možno DD v pohode označiť aj za blasfemickú verziu brutálneho death metalu. Celkom vážne lezie z „Hollow Dominion“ taká drvivosť a surovosť, že nejaký spotrebný kolchoz slam tu súboj v extrémnosti proste prehráva a moravskí satanáši na rozdiel od neho ako pridanú hodnotu ponúkajú aj atmosféru.
DESTROYING DIVINITY sú dokonalý český deathmetalový vývoz a je proste len smutné, že aj bandy na takejto úrovni si dnes musia za „prestížnejšie“ koncertné výlety zaplatiť u nejakých Vyžierka Booking.
8,5 / 10
Hollow Dominion (2014)
Dark Future (2010)
Hell Unleashed (2004)
... Created ... (2002)
Created (demo) (2001)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Lavadome Productions
Stopáž: 32:48
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.